Sedlo lehké kavalerie francouzské armády z období napoleonských válek

Obecně se dá říci, že lehká kavalerie ve všech armádách napříč celou Evropou používala stejný způsob sedlání a uzdění koní. Jde o obdobný typ sedlových koster i jednotlivých součástí výstroje. Při bližším zkoumání konkrétních součástek výstroje z konkrétních zemí však nalezneme drobné i větší odlišnosti, takže při dostatku informací se dá přesně specifikovat, jak by mělo sedlo té které armády vypadat. Pokud budeme uvažovat o sedle uherských husarů jako o prvotním vzoru, francouzské sedlo se liší už ve tvaru i konstrukčních detailech základní kostry. Úhly přední i zadní rozsochy, spojení jednotlivých částí a také jejich tvarování je zřetelně odlišné od kteréhokoli původního uherského sedla, které jsem měl možnost vidět.

Na většině kožených částí je použita bílá kůže činěná kamencem, v předpisech zmiňovaná jako „cuir de Hongrie“ – uherská kůže.



Třmenový řemen - etriviére je v místě provlečení třmenem - etrier vyztužen všitou druhou vrstvou kůže.


Tašky na podkovy – poche a fer jsou napevno přišněrovány na obou stranách, pod uchycením přezek, které slouží k připnutí podocasníku – crouipere.


Poprsák – poitrail s poutky pro uchycení holstrů – fontes se navlékal na hrušku přední rozsochy - pommeau. Charakteristickým znakem francouzských husarů bylo mosazné srdce na centrálním bodě poprsáku, často zde bylo vyryto číslo konkrétního pluku.


Každý holstr je kolem horního obvodu k hrušce přišněrován dlouhým řemenem způsobem charakteristickým právě pro francouzskou armádu. Spodní část holstru se volně zasune do poutka na poprsáku.


Dlouhý řemínek na přední části sedlové bočnice fixuje holstr na správném místě.


Řemínek na hrušce přední rozsochy a dva řemínky na poutkách pro holstry slouží k přivázání pláště.


Na pravou stranu sedla se připevňuje řemen s krátkým tubusem – botte porte-mousqueton do které se vkládalo ústí hlavně převážené karabiny a hnědý řemen – dragonne du mousqueton připevněný k hrušce přední rozsochy, ze strany jezdce ji zajišťoval připnutím kolem krku pažby.


Samotné sedlo je kryté přehozem z bílé ovčí kožešiny - schabraque. Otvory v přehozu prochází vepředu řemen pro karabinu a v zadní části řemeny pro sedlový kufr - portmanteau. Jeden je umístěn v hrušce zadní rozsochy - troussequin a dva po stranách provlečené poutky u přezek podocasníku.


Čabraka se upínal jedním širokým řemenem - surfaix procházejícím přes sedlo a pod břichem koně a druhý úzký řemen – courroie de guidage obtáčel sedlo pod zadní rozsochou a přes holstry s upevněným pláštěm vepředu.


Pohled na pravou stranu sedla s karabinou uchycenou do transportní polohy. Sedící jezdec měl pažbu zbraně položenou přes stehno. Čabraka je po obvodu zdobená soukenným lemem v rozlišovací barvě regimentu. Zde je černá pro revoluční „hussards de la Morte“.

Informace k sestavení tohoto kompletu jsem čerpal z francouzských předpisů Reglement arreté par le Roi z roku 1786 a Manuel de l’administration et de la vérification des masses d’habillement et de harnachement et ferrage z roku 1801 a 1812 a z fotografií několika zachovalých originálů. Nezanedbatelný podíl na celkovém výsledku má také Emmanuel Depauw z Francie.