Husarské sedlo druhé poloviny 18.století a první čtvrtiny 19.století

Tento pokus o rekonstrukci husarského sedla a jeho kompletní výstroje je založeno na studiu originálů z depozitáře hradu Forchtenstein v Rakousku. Protože jsem ještě nenalezl ucelené podklady jak byla výstroj přesně zkompletována, jde o moji vizi, kdy jsem vycházel z dílčích detailů zobrazených ve výstrojních manuálech a dobových vyobrazeních různých evropských armád z konkrétního období, které jsem porovnával s originálními kusy z depozitáře.

Prvním krokem při sedlání koně je položení deky. Husaři rakouské armády zjevně používali pod sedla vycpané podušky. Protože spodní strany všech těchto podušek byly čisté, je jisté že se nepokládaly se přímo na holý hřbet, ale byly podloženy nějakou tenkou dekou.



Na podušku se položila kostra sedla


Všechny polštáře posedlí na Forchtensteinu jsou uloženy zvlášť, je tedy jisté, že se sedly trvale spojeny nebyly.


Podocasník je zapnutý do přezek na bočnicích sedla.
Poprsák s poutky k uchycení holstrů se připevňoval na hrušku přední rozsochy.


Na pravou stranu sedla je k přední rozsoše řemenem připevněný kornout pro zasunutí hlavně karabiny. Na zadní rozsochu se připínala taška, ve které byly uloženy rezervní podkovy.


Oba holstry pro pistole jsou připevněné k hrušce přední rozsochy jediným dlouhým řemenem provlečeným v dvojici poutek na zadní straně každého holstru a řemínky připevněnými na bočnicích sedla. Spodní část holstru je zasunuta do poutek na poprsáku.


Plášť se přivazoval řemínky k přední hrušce sedla a ke každému poutku pro holstr.


Celé sedlo se překrylo čabrakou a beraní kožešinou, které byly připevněny dvěma spojenými řemeny. Jeden široký drží horní překrytí ve svislém a druhý úzký ve vodorovném směru. Čabraka ani kožešina nebyly předmětem mého zájmu, proto jsou zde použity kusy jen zhruba simulující jejich funkci.


Karabina se při běžných přesunech zavěšovala k pravé straně sedla. Ústí hlavně se zasunulo do kornoutu a za krk pažby byla zbraň řemenem připevněna k pásu, který drží překrytí sedla.
Karabina pak ležela přes stehno jezdce.


Čabraka měla prostřih pro zadní hrušku, aby k ní mohl být připevněn sedlový kufr. Po stranách byl kufr pravděpodobně připnutý k vodorovnému řemenu držícího překrytí sedla.
Barvu kůže nelze z původních součástí dobře vysledovat, jsou zčernalé stářím. Ale podle některých náznaků by se dalo předpokládat, že původní barva byla hnědá. Proto jsem ji zvolil i já. Přestože je tato rekonstrukce sedla primárně předpokládána jako model rakouský, vysledoval jsem, že v jednotlivých armádách byla používána sedla i jejich výstroj jen s nepatrnými odchylkami. Je tedy možné z tohoto vzoru vycházet i při rekostrukci sedel pro jednotky francouzské, ruské nebo například pruské armády.

Speciální poděkování patří kastelánovi hradu Forchtenstein panu Herbertu Zechmeisterovi, který mi ochotně vyšel vstříc a umožnil mi podrobně prostudovat zdejší sbírky.